Nainstalovat Steam
přihlásit se
|
jazyk
简体中文 (Zjednodušená čínština)
繁體中文 (Tradiční čínština)
日本語 (Japonština)
한국어 (Korejština)
ไทย (Thajština)
български (Bulharština)
Dansk (Dánština)
Deutsch (Němčina)
English (Angličtina)
Español-España (Evropská španělština)
Español-Latinoamérica (Latin. španělština)
Ελληνικά (Řečtina)
Français (Francouzština)
Italiano (Italština)
Bahasa Indonesia (Indonéština)
Magyar (Maďarština)
Nederlands (Nizozemština)
Norsk (Norština)
Polski (Polština)
Português (Evropská portugalština)
Português-Brasil (Brazilská portugalština)
Română (Rumunština)
Русский (Ruština)
Suomi (Finština)
Svenska (Švédština)
Türkçe (Turečtina)
Tiếng Việt (Vietnamština)
Українська (Ukrajinština)
Nahlásit problém s překladem
确认是真的后，我靠在沙发上思索了很久
时间回到了三年前，先总理来到河南郑大跟学生讲话
彼时的我已从军队复员返校，听说总理去了郑大便慕名前往一睹风采
那时我正值人生春风无限意气风发的时刻，也是最有朝气的时候
毫不谦虚地说，当时的我虽然只有二十一岁却已经是同龄中[政史哲]最巅峰的存在
身着素色人民装留着青年头的我站在人群中注视着这位正国级干部
不夸张的说，虽然有一定距离限制这却是我唯一亲眼见到过的正国级干部
总理讲完话以后学生们都目送着总理上车，总理在车窗前向学生们挥手
我早已忘记他当年跟我们这些学生讲了什么，但临走前在车上的那句话始终未敢忘记